#HCPP18: Hackers Congress Paralelní Polis 2018 Prague (REPORTÁŽ)

Hackers Congress Paralelní Polis 2018 Praha – OBSAH

1. HCPP18: Kdo jsou kryptoanarchisté a proč se jich nebát?
2. HCPP18: Stát a velké společnosti v roli škůdců
3. HCPP18: Blíží se konec kryptománie?
4. HCPP18: Lightning Network – očekávané vylepšení bitcoinové sítě
5. HCPP18: Smutná budoucnost některých kryptoměn
6. HCPP18: Lži (nejen o kryptoměnách), které se šíří světem
7. HCPP18: Linares upozorňuje na vykonstruovanou „válku proti drogám“
8. HCPP18: Neefektivní, neohrabaná a nákladná centralizace
9. HCPP18: Proč dělat něco užitečného aneb které přednášky nás nejvíce zaujaly?
10. HCPP18: Jak moc paralelní je Paralelní polis?

HCPP18: Kdo jsou kryptoanarchisté a proč se jich nebát?

Když se řekne kryptoanarchista anebo libertarián, většina lidí si představí něco jako křiklouna z Antify anebo, jak popsal jeden můj známý, „egoistu, který sedí s vlastním kvérem na svém sudu benzínu“. Tohle hnutí je ale o něčem naprosto jiném – a pokud si jimi navrhovaný „nový řád“ či „další řád“ představujete asi jako The Purge anebo díl z My Name is Earl, kdy si hrdinové myslí, že se kvůli Y2K zhroutil řád a skončila civilizace, jste velmi na omylu.

Toto hnutí je individualistické a povětšinou antikolektivistické v tom smyslu, že věří, že jenom maximální možná svoboda dovolí lidstvu opravdovou kreativitu a rychlý pokrok. Rozhodně je optimistické, protože se zaměřuje na ty dobré věci, které svoboda přináší, a subverzivní v tom smyslu, že nevěří, že vláda a centralizovaná byrokracie nám zajistí rozvoj a bezpečnost. Věří, že základní hodnotou je svoboda – svoboda vlastnit, mluvit, cestovat – a technologie je tu od toho, aby nám svobodu zjednodušovala.

Nejde ale o hnutí nějak centralizované, naopak. Jde o decentralizované dobrovolné seskupení individualit, myslitelů, vývojářů, umělců a dalších lidí, kteří chtějí být svobodní, a to i v situaci, kdy nám státy svobodu berou. Na akci vystoupila celá řada řečníků, včetně takových, kteří byli navzájem v přímém sporu. To se ukázalo například na panelu o Panama Papers, kde vystoupila investigativní novinářka Pavla Holcová a panamský právník Adolfo Linares: Holcová oceňovala únik Panama Papers a popisovala, jak ukazuje mechanismy daňových úniků a korupce, zatímco Linares oponoval tím, že jde o soukromé dokumenty soukromých osob, které mají právo přesunovat jak sebe, tak své peníze tak, jak uznají za vhodné. A že krádež dokumentů, pravděpodobně sponzorovaná státními hackery, je pořád jenom krádež. Ukradené dokumenty se totiž nedají použít jako důkaz, zatímco hacker by sám mohl být před soud postaven.

HCPP18: Stát a velké společnosti v roli škůdců

Kryptoanarchisté nesouhlasí se státem jako s naším garantem bezpečí a pohodlí. Tvrdí, že stát často překračuje limity svých pravomocí a pod záminkou zajištění bezpečnosti a práva pouze zvyšuje svoji kontrolu. Tak například dnes musíte odemykat svoje zařízení se soukromými informacemi při cestách do Ameriky a na Nový Zéland, pokud si celník usmyslí. Austrálie chce mít možnost neomezeného přístupu k zakódovaným datům. A to se bavíme o civilizovanějších zemích, ne o těch, které se ani nesnaží tvářit, že má občan nějaká práva.

Proto se objevují lidé jako kryptoanarchista Smuggler, který představil kryptosystém s časovým zámkem. Pokud se soubor neodemkne včas, nepůjde ho otevřít už nikdy a nijak. Systém byl vyvinutý hlavně pro novináře, kteří chtějí odvážet dokumenty z totalitních zemí – a při dekódování obsahu anebo odmítnutí odemčení by jim hrozilo mučení či jiný přísný trest. Jak to funguje? Jednoduše: „Stačí, když počkáte, až vyexpiruje čas, který jste si nastavili. Prostě budete mlčet anebo se necháte mučit o něco déle,“ vysvětlil vývojář, který po celou konferenci ani neukázal svoji tvář. Má k tomu důvod, roky štve nejen totalitní, ale i ty pokrokové režimy, které soukromí považují za hrozbu. Za vyloženě škodlivé nepovažují kryptoanarchisté nejen státy, ale i velké společnosti, které podle nich zneužívají svoje postavení a používají právní systém k nehoráznému obohacení. Michal Laufer se zabývá levnou výrobou léčiv, která blokují velké společnosti svými patenty, a vydělávají tak na nemocných a na systému zdravotního pojištění. Popsal případ s léčivem EpiPen společnosti Mylar, která bez skrupulí zvedla cenu jednorázového epinefrinového pera z 50 USD na 600 USD za balení dvou per. Tato životně důležitá látka pro alergiky se tak stala pro řadu lidí nedostupnou, ale Mylan za jediný rok vydělal více než miliardu USD.

Případ vyvolal pobouření i mezi politiky, ale Laufer šel do toho natvrdo. Vyrobil opakovaně použitelný injektor, který vyjde 30 USD na výrobu a jeho opětovné plnění přijde na 3 USD. Na rozdíl od jednorázového EpiPenu jde také o zařízení spolehlivější, protože ho lze testovat, což u jednorázového injektoru nelze. Tento případ ilustruje nejen neuvěřitelné peníze, které velké medicínské společnosti těží, ale i jejich bezohlednost při tom, jak to dělají: Laufer zmínil případ dívky, která zemřela na palubě letadla kvůli tomu, že po sobě selhaly hned dva jednorázově použitelné originální injektory.

Podomácku vytvořené léky porušují celou řadu regulací i zákonů včetně patentů, ale právě tato přednáška jasně ukázala, že z hlediska vyššího principu mravního je otázkou, zda je to v pořádku. Martin Shkreli z Turing Pharmaceuticals získal kontrolu nad lékem Dataprim, který se používá při doplňkové léčbě AIDS a skokově zvýšil jeho cenu ze 13,50 USD na 750 USD za pilulku, čímž proti sobě poštval jak levicové, tak i pravicové americké politiky a skončil ve vězení za podvody a manipulaci s cennými papíry.

Aby se podobnému osudu Laufer vyhnul, sdílí jak návody na výrobu přístrojů, tak i postupy pro syntézu léků na distribuované síti BioTorrent. Na konferenci předvedl prototyp 3D tisknuté reakční komory řízené Rapsberry Pi, kterou vydal jako OpenHardware. I když vcelku blatantně ignoruje celou řadu regulací, je těžké mu nevyjádřit sympatie a nezamyslet se nad tím, zda je systém „nechme je raději umřít než jim dát možnost zkusit se léčit sami“ vážně etický.

HCPP18: Blíží se konec kryptománie?

Centrálním bodem setkání byly pochopitelně přednášky o kryptoměnách, o tom, co se v minulém roce stalo a co se právě děje. V mnoha případech byly kritizovány firmy, jež vypustily do světa svoje vlastní kryptoměny, které někdy přímo konkurují bitcoinu – jako je například Bcash. Řada alternativních kryptoměn (altcoinů) byla přímo označována za scam, tedy podvod.

Má tedy pravdu ten, kdo kritizuje kryptoměny a označuje je za podvod? Ano i ne: Bitcoin se stále drží, i když se jeho hodnota oproti maximu z loňských Vánoc propadla o dvě třetiny. Je to překvapující, ale řada expertů na kryptoměny říká, že vysoká cena bitcoinu je problém, protože ten by měl fungovat jako měna, a ne jako investiční nástroj, jehož držitelé spekulují na vzestup. Vysoká cena vede k vysoké volatilitě, tedy prudkým výkyvům v ceně podle toho, jak se mění nabídka a poptávka. Nižší, ale stabilnější cena by měla vést k tomu, že se stane bezpečnějším platidlem.

HCPP18: Lightning Network – očekávané vylepšení bitcoinové sítě

Dalším problémem Bitcoinu je omezený počet jeho transakcí, tedy transakční rychlost. Ta je u Bitcoinu nastavena pevně – není to ale chyba v designu, ale jeho výhoda, jde o bezpečnostní mechanismus, který zvyšuje odolnost měny proti manipulaci. Omezený počet transakcí vedl k vysokým transakčním poplatkům, což byla masivní nevýhoda, kterou nahradí Lightning Network. U něj se většina transakcí vypořádá mimo blockchain a do něj se zapisuje jenom občas.

Lightning Network představuje „druhou úroveň“ bitcoinových transakcí. Nevyžaduje zápis pro každou transakci do blockchainu a je určen hlavně pro platby menšími obnosy, zatímco klasické transakce by se prováděly jen pro vyrovnání větších transakcí, jak například probíhá bankovní clearing. Asi nejlepším přirovnáním, jak to funguje, je analogie mezi účtem a peněženkou: Když vyrážíte do města, vyberete si z bankomatu (bitcoinová síť) do své peněženky (Lightning Network) nějaké peníze, abyste si za ně mohli koupit drobnosti, anebo naopak přijímat drobné platby. Klasické transakce pak probíhají jen mezi bankomatem a peněženkou, drobné platby probíhají jen mezi jednotlivými peněženkami, a mohou tak být mnohem rychlejší a transakčně levnější.

HCPP18: Smutná budoucnost některých kryptoměn

V současnosti dochází ke konsolidaci a očekává se, že většina alternativních kryptoměn (altcoinů) buď zmizí, nebo bude jejich hodnota mizivá. Padla celá řada varování před altcoiny, zvláště před těmi, které kontrolují jednotlivé společnosti anebo zájmové skupiny, jako jsou například státy. Nutno podotknout, že jednotlivé kryptoměny mají nezřídka velmi odlišné vlastnosti, některé jsou plně anonymní (např. Monero), jiné jsou pouze pseudonymní a už dnes lze vysledovat kompletní transakční historii.

Budoucnost některých kryptomněn je viděna negativně například proto, že je lze neomezeně vydávat. Bitcoin je takzvaná tvrdá měna (hard currency), celkem vznikne 21 milionů mincí a nikdy žádná navíc. Nikdo nemůže vydávat bitcoiny neomezeně, a tedy snižovat jejich hodnotu, jak je běžné u papírových a digitálních peněz (fiat currency). Pokud se stát rozhodne vydávat nové peníze, začne jejich hodnota klesat. To se děje u všech fiat měn, říká se tomu inflace a stát to má rád, protože mu to pomáhá fakticky snižovat státní dluh.

V okamžiku, kdy je bankovní úrok pod úrovní inflace, přicházíte neustále o peníze. Nevěříte? Děje se to všude, jen u některých zvláště vypečených států, jako je Zimbabwe anebo Venezuela, se to děje ve formě hyperinflace. Příští rok se ve Venezuele očekává inflace 10 milionů procent, to už se snad vyplatí spíš postavit domek z peněz než za peníze. To se s tvrdou měnou udělat nedá, což vysvětluje, proč je tam Bitcoin tak populární.

Podle bitcoinového vývojáře Jimmyho Songa sice trh s kryptoměnami roste a je už srovnatelný s finančními institucemi, ale stále připomíná Divoký západ. Pokud se o kryptoměny zajímáte, musíte se starat i o svoji bezpečnost, rozhodovat se, zda je služba legitimní, anebo ne, sledovat vývoj a komunitu. Vývoj v oblasti kryptoměn je stále dynamický a děje se tam spousta událostí, na které musíte reagovat. Řada zemí se snaží stát crypto-friendly, zahrnout je jako normální a legitimní obchodní prostředek, ale finanční systém s nimi bude velmi intenzivně bojovat, protože kryptoměny mu berou kontrolu a přesouvají ji do rukou jejich držitelů.

HCPP18: Lži (nejen o kryptoměnách), které se šíří světem

Kryptoměny jsou často označovány za nástroj pro praní špinavých peněz. To ale není pravda: Přestože se takové pokusy objevují a například i mafie má zájem o kryptoměny, většina špinavých transakcí se dělá v normálních měnách, a dokonce napomáhá sám bankovní systém, který by tomu měl bránit. Nedávno bylo například odhaleno praní špinavých peněz v Danske Bank, kde došlo během devíti let k proprání více než 200 miliard euro – což je více než celková kapitalizace trhu s kryptoměnami, která je odhadována na 190 miliard euro.

Ukazuje se, že právě ty instituce, které by se měly podílet na boji proti praní špinavých peněz, jim samy napomáhají. Investigativní novinářka Pavla Holcová zmínila několik případů, kde se stal doslova kozel zahradníkem, a člověk podezřelý z praní špinavých peněz byl jmenován do úřední pozice, která tuto činnost měla kontrolovat. Za této situace je otázkou, proč vlastně státy usilují o maximální transparenci svých občanů, když by zjevně bylo účinnější jít po velkých rybách.

Státy nás přesvědčují, že se před nimi nemáme za co stydět – a tato snaha o totální kontrolu občanů jde hodně za hranice toho, co jsme považovali po revoluci v roce 1989 za možné. Tak například EET – pamatujete si, jak nám ministerský předseda Andrej Babiš tvrdil, že to napomůže výběru daní a bude to super? Za prvé se ukazuje, že to není ani zdaleka tak super, za druhé to zase o něco ztížilo podnikání a za třetí se úřední šiml zakousl i do takových věcí, jako jsou svatební hostiny.

Řada kryptoanarchistů a libertariánů nepovažuje počítání svatebních hostů pro účely úřadu za přiměřené, ba co více, tvrdí, že je to celé postavené na hlavu. Panamský právník Adolfo Linares poznamenal, že transparence je vždy od podřízeného k nadřízenému, od sluhy k pánovi. V případě Číny je pochopitelné, že totalitní stát považuje občany za své svěřence, ale v demokracii to platit nemá, protože právě stát je sluhou občanů, žije z jejich peněz – a ne naopak. Moderní sociální stát na to však rád zapomíná, tváří se, že o lidi pečuje, i když mezi ně pouze přerozděluje peníze jiných občanů a z rozdílu mezi vybraným a vydaným pohodlně žije.

HCPP18: Linares upozorňuje na vykonstruovanou „válku proti drogám“

Linares upozorňuje, že nejde o jedinou lež, kterou stát své občany krmí. Rozsáhle se věnoval například takzvané „válce proti drogám“, která se zaměřila mimo jiné i na marihuanu, a kdysi zcela rozšířenou surovinu a rekreační drogu účelově démonizovala. Ve své přednášce o tématu rozsáhle hovořil a věnoval se benefitům, které toto tažení přineslo nejen americké vládě, výrobcům zbraní, ale také výrobcům umělých vláken. Podle jeho slov válka proti drogám totálně selhala, a proto musela být nahrazena jinými taženími, jako je tažení proti terorismu, které dovolilo sponzorovat státní převraty na Blízkém východě – a nyní také válkou proti praní špinavých peněz, jejímž jediným cílem je zničit soukromí a vytvořit stav trvalého sledování populace. Tato válka podle něj nyní míří přímo proti Panamě a její státní suverenitě.

Linares zdůraznil, že jde o snahu oslabit Čtvrtý dodatek ústavy USA a také Article 17 listiny Základních lidských práv, která specificky zmiňuje vlastnické právo a právo nebýt zbaven svého majetku. Podle něj má každý právo přesouvat se i se svým majetkem, kam je mu dovoleno vstoupit, a má právo nechat se zdanit tam, kde se chce nechat zdanit. To, co je označováno jako daňový únik, je podle něj pouze daňová optimalizace v rámci zákona, za kterou nesmí být nikdo postižen. Filozoficky je vcelku zvláštní, že když státu nechcete dát to, co on od vás chce, stát tvrdí, že je problém ve vás a ne v něm. Mnozí úředníci, kterým přijde normální zdaňovat ostatní, přitom sami své daně tvrdě optimalizují.

Obhájci soukromí proto tvrdí, že státu není vůbec nic po tom, co jeho občané vlastní a co dělají – a proto propagují zcela anonymní měny jako Monero, a dokonce u pseudonymních měn jako Bitcoin jsou ochotni připlácet 20–30 % extra za nové mince, které nemají ještě žádnou historii v blockchainu. Obhájci soukromí tvrdí, že po směnách, které mezi sebou provozují občané, státu nic není. Stát tvrdí, že jde o zločin, protože všechny transakce musí být sledovány a zdaněny. Ale vážně – proč? Proč by měl stát dostávat něco za to, že si se sousedkou vyměníte mrkev za vajíčka? On se této interakce nijak neúčastní.

HCPP18: Neefektivní, neohrabaná a nákladná centralizace

Na konferenci padla řada zajímavých myšlenek, které se týkají například sociálních dopadů státní péče na rozpad tradiční společnosti. Stát bere lidem téměř polovinu příjmů, aby je pak přerozdělil – a tváří se, že to jinak nejde. Tradiční společnosti, jako byla evropská do 19. století a v současnosti stále i společnosti orientální, byly organizovány tak, že se každý staral o členy své rodiny a přerozděloval si příjmy mezi nimi sám a dobrovolně. Daně byly před 20. stoletím mnohem nižší – a protože byly nízké, měly státy i poměrně málo peněz na věci zbytné, jako například na válečné výdaje. Otázkou tedy je, zda nenahradit vysoké povinné daně, jejichž výběr stojí spoustu peněz a živí spoustu zbytečných úředníků, naopak systémem dobrovolným, který může nabízet jiné incentivy, jako například to, že se na rozhodování o chodu komunity budete podílet proporcionálně daněmi, které jí odevzdáte.

Centralizace je libertariány považována za neefektivní, neohrabanou, nákladnou a hloupou. Řešení vidí v komunitním přístupu, kdy se maximum rozhodování dělá na lokální úrovni. A jestli si myslíte, že to nefunguje, podívejte se na Švýcarsko: Tam se většina rozhodování dělá lokálně. Přerozdělování, navíc v duchu ideologických předpokladů, je viděno jako vyloženě škodlivé. Komunity by měly rozhodovat o svém vlastním osudu v co největší možné míře, centrální plánování nefungovalo za socialismu a nefunguje ani dnes.

HCPP18: Proč dělat něco užitečného aneb které přednášky nás nejvíce zaujaly?

Velmi zajímavé byly přednášky Jimmyho Songa a telepřednáška Nassima Nicholase Taleba. Ty se zabývaly rolí člověka v novém systému a smyslem jeho existence. V obou případech šlo o oslavu kapitalismu v jeho čisté a idealizované formě, tedy jako něčeho, co nečiní z občana otroka, ale pána svého osudu.

HCPP18: Jak se na věc dívá Jimmy Song a Saifedean Ammous?

Jimmy Song zmiňoval otázku smyslu: Řada lidí nechce vlastně dělat nic užitečného, chce jenom vystudovat a „stát se rentiéry“ (rent seekers), což vypadá tak, že najdou práci s maximem peněz za minimum práce. Buď nedělají nic užitečného pro ostatní – anebo jsou dokonce kontraproduktivní: Vymýšlí nové formuláře pro podnikatele, blokují stavbu budov a dálnic, snaží se zablokovat výzkum. Hlavním cílem je ale mít se co nejlépe za co nejméně práce.

Drobný problém je ale s tím, že řada rentiérů po čase zjistí, že nic užitečného nedělají, což vede k jejich vyhoření. „Nejtalentovanější mozky nešly vymýšlet nic užitečného, žádný raketový výzkum, ale mířily kam? Do investičního bankovnictví a business konzultací, protože tam je nejvíce peněz,“ poznamenal Song. Tam ale trpí tím, že dobře ví, že nedělají nic prospěšného, pouze se pokouší přežít v korporátu a odnést si co nejvíc peněz. Pak přijde vyhoření a existenční krize, protože si uvědomí, že mrhají svým životem na nesmyslné činnosti. „Kde si myslíte, že se bere dnešní epidemie depresí?“ ptal se Song. „Přesně z toho.“

S tímto názorem souhlasil i Saifedean Ammous, který mluvil o výhodách Bitcoinu jako tvrdé měny, ale zároveň řekl, že nejcennějším zdrojem je lidský čas. Čas, který investujete do nějakého úsilí. Doba snadných peněz podle něj vede stát k mrhání a občany k tomu, že se jim nevyplatí spořit, protože hodnota fiat peněz klesá. Přechod na tvrdé měny by donutil stát opravdu šetřit, zbavit se zbytečností, které nedokáže ufinancovat a lidem by dal znovu motivaci šetřit a investovat. Stát by měl vybírat a přerozdělovat méně peněz, společná tvrdá měna by odstranila i celý business kolem směny peněz, jenž je sám o sobě neproduktivní a živí jenom obchodníky s penězi.

HCPP18: Hovoří moderní finanční matematik Nassim Nicholas Taleb

Nassim Taleb ve své přednášce poznamenal, že i židovský Bůh žádal obětiny pouze v tyrských šekelech, tvrdé měně, která nepropadala inflaci. Živil se jako quant (kvantitativní analytik, moderní finanční matematik) – a proto jsou jeho náhledy nejen trefné, ale také z praxe. Ve své prezentaci se věnoval potenciálu Bitcoinu, který pochválil mimo jiné i za to, že jde o „organickou měnu“, tedy oceňovanou ne tím, že vám ji stát nutí, ale že ji oceňují sami uživatelé.

Větší část prezentace se ale týkala jeho nové knihy Skin in the Game, jež pojednávala o zodpovědnosti. Podle Taleba je problém v tom, že úředníci a ti, kteří dělají politiku, nenesou za svoje rozhodnutí zodpovědnost. Pokud obchodník udělá chybu, zaplatí za to ztrátou. Pokud ji udělá úředník, nejenže se mu nic nestane, ale nezřídka zůstane na své pozici a řídí dál to, co předtím podělal. „Takhle se nikdy nic nenaučí, nic nepochopí,“ zdůraznil Taleb. Podle něj je nutné, aby lidé sami ručili za svoje rozhodnutí, jinak to nebude fungovat.

Rozsáhle se věnoval finanční krizi roku 2008, kde zmínil, že manažeři finančních institucí si za svoje špatná rozhodnutí odnesli tučné bonusy, které nemuseli vracet, zatímco se banky sanovaly veřejnými penězi. Jde o privatizaci odměny se zespolečenštěním škody, je to tato asymetrie, která vnáší problém. „Za Chamurabiho ručil architekt za dům, který postavil, a pokud spadl na hlavu majitele, měl být usmrcen,“ poznamenal Taleb. „Tihle nemuseli vrátit ani dolar.“ Nejde jenom o obchodníky, ale i úředníky. Kritický byl vůči Alanu Greenspanovi, ale zvláště k Benu Bernankeovi, za kterého krize vypukla, a přesto byl pověřen tím, aby ji řešil. „To je, jako kdybyste nabourali autobus – a pak jste byli pověřeni odstraňováním škod.“

Jediný způsob, jak současnou situaci napravit je učinit zodpovědnými úředníky, donutit je, aby zaplatili za své chyby. Obrat „skin in the game“ ostatně znamená „jít s kůží na trh“. Do doby, kdy je možné dělat společensky nevýhodná či škodlivá rozhodnutí bez rizika postihu, není možné věci napravit, vždy se najde někdo, kdo bude preferovat svoji odměnu, svoji kariéru či svůj úplatek, protože je riziko postihu minimální.

Stejný problém se týká i vzdělávání, protože akademici mohou psát, tvrdit a učit, co chtějí – a málokdy jsou konfrontováni s realitou. Žijí si ve svém vlastním světě, hodnotí se mezi sebou navzájem, ale to nefunguje. Taleb zmínil historku o newyorských restauracích, které získávají hodnocení recenzentů, ale málokdy přežijí, protože je sice pochválí kritika, ale živit by je měli zákazníci. Ti, lidé z reálného světa, jsou podle něj jediným kritériem, které má rozhodnout o úspěšnosti služby. Jedině to je skutečnou mírou užitečnosti a prospěšnosti služby. Proto se podle něj rozmáhá online studium v USA: Školné je drahé a v mnoha oborech si lidé uvědomují, že je jednodušší, levnější a praktičtější naučit se něco po internetu než se zadlužit kvůli titulu.

HCPP18: Jak moc paralelní je Paralelní polis?

Nemůžu říci, že bych se zcela shodoval s většinou přednášejících, ale jejich pohled je neotřelý a velice důležitý. Potřebujeme ho, protože příliš často nepochybujeme o tom, co nám říká stát, co nám říkají akademici a oficiální média. Nepochybujeme o věcech, o kterých bychom pochybovat měli. O tom ostatně hacking je, o disrupci, obcházení pravidel – už jen proto, že řada z nich je nesmyslná a někdy přímo neetická.

Lidé, kteří žijí v této alternativě, patří mezi vysoce inteligentní a brilantní mozky, jež se snaží přes technologii osvobodit od otroctví, které na nás moderní státy nenápadně uvalují s tvrzením, že to dělají pro nás. Je důležité o tom uvažovat, proto vám doporučuji sledovat YouTube kanál Paralelní polis a přednášky, které na něm jsou. Jsou dobré – a značnou část z nich máte zdarma ke zhlédnutí – kromě těch, jež měli lidé zaměřující se na život zcela mimo oficiální společnost, tedy bez bank, států – zcela mimo systém.

O hodnotách přednášek svědčí to, že za poslední vstupenku na kongres zaplatil její majitel celý jeden BTC, což je v přepočtu asi sto padesát tisíc korun. Já osobně jsem byl velice překvapen vysokou úrovní přednášek, bohatým zastoupením lidí z celého světa i akcí celkově, jelikož byla velmi inspirativní a skvěle zorganizovaná.

Paralelní polis nás tam pozvala, za což jim děkuji: A přestože jsem původně plánoval napsat jenom krátkou zprávu o konání akce, nakonec jsem tam byl všechny tři dny – a vůbec toho nelituji. Získal jsem konečně hlubší náhled do komunity, která je popisována nejen nepřesně, ale často úplně zmateně. Tohle není skupina, která destruuje společnost, ale chce ukázat, jak je často nesmyslná, absurdní a potřebuje změnu. Neustále opakujeme to samé, s těmi samými lidmi – ale jak řekl Einstein: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a očekávat jiné výsledky.“